smutek víly

Malá uplakaná víla,
sedí na okraji jezera.
jak dlouho na tom světě žila,
přemýšlí už ze včera.

Bolest v srdci cítí,
jak její milenec a vrah
přinesl jí jednou večer kvítí
a zničil jejich vztah.

Dýka vražená do srdce,
nebolela tolik jako zklamání,
bolela tak prudce,
díky jeho zalhání.

Hádka přišla dřív než vzlyky,
byla rychlá, krátká avšak zlá.
Stihla zahlédnout jen odlesk dýky,
myslela si že se jí to jen zdá.

Krev ztékala po čepeli,
on nad ní jen stál.
Andělé nad ní vzhlíželi
prud světla jí k nim bral.

Nyní přemýšlí proč na tom světě není
proč musela zemřít ve spárů jeho,
avšak nezachrání jí Bible čtení
ani myšlení na toho svého.

V nebi se má jako v ráji
a tyto sny se jí už je zdají.