Střepy v louži

Na černobílé šachovnici klavírových klapek, tančí štíhlé prsty,
a za okny v jeho rytmu padají dešťové kapky.
Rozkvetlé květy barevných deštníků roztříští šedivé ulice,
pak vítr svým sametovým hlasem vplete se brunetkám do vlasů.

Dechem na skle zmatu bolestivou realitu všedního dne,
a rukou v ní nakreslím zakroucenou spirálu.
Z tvých očí vezmu si krásu bouřkových mraků,
ve kterých spí moje zraněná touha.

V akordech písně na dně sklenice vody roztříštěné na chodníku,
uslyšíš všechnu něhu budoucích svítání.
Nachytám v loužích do dlaní vůni zakázaných přání,
a zamknu jí uvnitř duše z mlhy.

V bouřlivém reji zářivých blesků a beznaděje temného nebe,
schovám si poslední úder srdce pro tvůj hlas.
Ale jak ti to mám říct?