rozhovor mlčky

šerem, v stakatu ševelící ráno
nám dává, ještě chvíli klidu,
přeji si právě být, po Tvém boku,
to je spánek teplem růžový...

cítit Tě v kolíbce, schoulenou
vlasy, zlobíš v mém objetí,
smíchem vracíš ránům jejich smysl,
dáš si čaj, nebo černou kávu?

rána jsou dnes vážně prima
snad, že společně je vítat můžem
i s pramínkem vlasů, za Tvým uchem
co roztomile zlobí, legračním dojmem

zdá se to divné, „jen“ další nový den..