Zklamaný

Řekni aspoň slovo,
nebuď němá.
Slov je přeci mnoho,
tak nebuď tak smělá.

Neslyším nic jiného,
než jen tvůj dech.
Všude kolem ticho,
nikde nikdo.
A náhle -
zazněl těžký povzdech.

Jak těžké asi musí být
nezpívat a nemluvit?
Nevydat ze sebe ani hlásku,
neprojevit nikomu lásku.
Tak promluv přeci už!

Slyšet tě mluvit
to bylo vždycky moje přání,
ale slyšel jsem tě mluvit
jenom v mojem spaní.

Řekla jsi přece, že mě miluješ,
ale jak tě tak pozoruju,
myslím si, že toho lituješ.
Lásku ti tu projevuju
a ty mě odepřeš.

Nemá cenu žít tu dál
pro někoho,
kdo mě nemiluje a nemá rád.
Život bych si raději vzal,
než abych tě otravoval.

Tak ti tedy dávám zbohem,
zbohem má lásko!
Hlavně na mě nezapomeň
ty moje spanilá krásko!