Domeček z karet

Můj život chutná tak jako cigareta,
v mým bytě z tebe zbyla jen silueta,
procházíš se v cihlách mýho domečku z karet.

Fouknutím padá, řítí se do neznáma,
duše je bledá, šachová mrtvá dáma,
Rána jsou těžký, když probouzíš se do temnejch barev.


Sama odplouváš mi v dál
a já ti mávám z plnejch sil.
Ikdyž sem dříve byl tvůj král,
novýho prince máš. Já žil,
sem kdysi s tebou jednou sám
a nikdo nevěděl to co znám.
A ty odplouváš mi v dál
a mě zbejvá abych zamával.

Stále si myslíš, že všechno dobré tu je,
ve zpěvu mlčíš a čas se zastavuje..
Sem jako loutka, který bez provázků se hraje líp.

Sám si tu sedim, hlavu mám prostřelenou,
tou tvojí zprávou, neštastně vyloženou.
Přemejšlim nad otázkou, zda-li chci žít.

Sama odplouváš mi v dál
a já ti mávám z plnejch sil.
Ikdyž sem dříve byl tvůj král,
novýho prince máš. Já žil,
sem kdysi s tebou jednou sám
a nikdo nevěděl to co znám.
A ty odplouváš mi v dál
a mě zbejvá abych zamával.

Je sice pozdě, ty už si pochopila,
myšlenky moje, když si mě zatratila.
Beze mě začínáš stavět náš domeček z karet.