Přemítání před smrtí

Přemítání před smrtí

Seděla schoulená v rohu, už to vzdala.
Už jen tiše přemítala.
Nad životem,nad srmtí.
Vždyť smrt oproti životu skoro nebolí.
Vzala nůž, podřízla si žíly.
Tak co stojí Ti?
Stojí ti život za ten pláč?
Chabej to fáč.

Láska mě zničila.
To ona mi tě dala.
Ale tvá nejistota,
ta mi tě vzala.

Už nevím, nemůžu dál.
Nechci plakat, již nemohu.
Už necítím nic, jen prázdno.
Ach Bože, už je to tak dávno.

Tak dávno, kdy svěřila jsem se Ti.
Tak dávno, kdy podlehla jsem Ti.

Ty jsi mě zranil.
Donutil se změnit.
Změnils mi život.
Vytvořil zmatek.
Teď už vím,
že seš jen zmetek.

A žes mě varoval?
Vím, i přesto však trpím.

Řekl jsi, že tě změnily.
Žě ti ublížily a proto jsi tím.
Tím co mi lže.
Tím co mě ničí.

Stále tě chci.
Nemůžu již.
Nemůžu dál.
Proč osud mi tě dal?
Proč mi tě následně vzal?

Krev vyteké z mých žil.
Smutek mě provází.
Provází na cestě výš.
Na cestě svobody.
Tam,kde nejsi Ty.

Chci zapomenout.
Cítit jen prázdno.
Nemyslet.
Jen to zvládnout.