druhá šance??

osud je mrcha tajemná
chvilky končí dětským pláčem
já dívám se skrz zeď do temna
do klubíčka jsem žalem stáčen

nervy pracují,slzy tečou
pocity spěchají sprintem k srdci
co minuty?
ale i týdny se jen vlečou
a já zavřený jsem jak ježek v kleci

temnota z očí prudce šlehá
strach v duši stoupá výš
nálada pomalu ke spánku lehá
a ty víš,
že bohužel jen nesníš

a tak prosím tě Afrodito,
bohyně lásky a krásy
ať tolik nebolí to
a mohu zase hladit její vlasy.

já tímto nabízím svou duši
abych mohl stát po jejím boku
víš když se usměje tak moc jí to sluší
tak co? dáš mi na to ruku?