Lživá

Až pravda se ti odkryje,
až zjistíš, že jsem bestie,
skrytá tváří anděla,
jež činila, co neměla.

Až pošpiní mě moje činy
a masky půjdou dolů,
přijmu hrdě svoje viny
a odevzdám se tomu,
kdo za mnou vždy a věřně stál
a já mu přesto lhala.
Kdo se mnou plakal, kdo se smál
a já mu srdce brala.

Omlouvat se, to je málo,
nic by to už nesmazalo.
Věřil jsi a já ti lhala,
všechno krásné pošlapala.

A srdce v lásce darované,
pevně ke mě přikované,
dával jsi a já si brala
přes rizika, jež jsem znala.

Proč nepoznal's mě později,
proč nemáme naději,
že vyplní se marná přání
a ledy toužíc po roztání,
promění se ve vodu,
jež smyje hříchy podvodu?

Vroucné city zaplakaly,
když dveře se zavíraly
a mě to stále bolí též,
tohle, prosím, to mi věř.

Mě uveď klidně v nemilost.
Ukaž mi, že máš mě dost.
A potrestej mě podle práva,
jež právě teď já tobě dávám.

Rozsápej mi klidně duši,
i to srdce, jež tak buší.
Vše pro tebe ráda snesu,
jen žal tvůj vážně neunesu.

Cítím lítost nad klamem,
vzýval jsi mě neprávem
a vše co plyne ze tvých rtů,
výplodem je živých snů.

Všechno je mi tolik líto,
prosím, zlato, věříš mi to?