Zábrany

Je to jako bych kráčela nocí,
a tys jen stál opodál.
Jako, když nohy jdou po střepech bosí
a ten cit je tak blízko tomu -
jako nebýt milován.

Jako, když na tě mluvím
a ty mě neslyšíš.
Vím, někdy prý lidi prudím,
tak proč to neřešíš?

Jsem jako strom, jenž v lese hlubokém,
stejně stojí sám.
Snad někdy vrátí se z říše daleké,
ten, který tebe by naučil hrám.

Vedle stát a mlčeti,
přehlížet slabotu.
Jsi tu, ale já nechce žebrati,
vzít tvému světu dobrotu.