Láska je dar

Copak jen zas hlavou se mi honí,
otřásá to mozkem mým,
je to jako dusot závodních koní,
co to je, no, co já vím?

Otřásá se mi teď celý svět,
srdce prudký rytmus bije,
jak bylo by to naposled,
snad déšť to ze mě smyje.

Srdce tiše volá o pomoc,
kdopak to volání slyší?
Snad nechci zase až tak moc,
chycen jsem jak v pasti myší.

Kdopak mi pomůže dostat se ven,
zachrání mě před koncem jasným?
Chvěje se mi pod nohami celá zem,
chci být aspoň chvíli šťastným.

Zachrání mě světlo v tunelu,
nebo čísi ruka nad propastí?
Kolik toho ještě namelu,
budu stát v dešti na náměstí,

Nebo klidně i pod tvým oknem stát,
snad za každého počasí,
věř mi, že nechci si jen hrát,
srdce nejvyšší výkon hlásí.

Snad pochopím jednou sám tyhle řádky,
budu se snažit rozumět sobě,
už nebudu chtít jít cestou zpátky,
žít si budu v jiné době.

Budu však vědět, že to byl dar,
co do srdce se náhle vryl,
že zcvokl jsem, když jsem to psal,
teď abych vinu svoji kryl.

Co stát se má, to netuším,
vědět to radši ani nechci,
snad ve snu tě někdy vyruším,
nedostanu tvrdou lekci?

Vědět tak, jak všechno končí,
nebyl by to trošku hřích?
Ale proč, když hlava se mi točí,
když není pro koho můj smích?

Nebyl bych tolik moc pomaten,
kdybych to všechno věděl,
toho všeho byl bych ušetřen,
ale proč bych pak do tvých fotek hleděl?

Kdybych tohle všechno nezažil,
nevěděl bych, jak chutná láska,
takže přec jen hřích by to byl,
ty jsi moje malá snová kráska.

Nevěděl bych, že můžu takhle si snít,
koukat něžně do tvých očí,
tvou dlaň v té své cítit, mít!
Proč oko mé náhle slzu smočí?

Koukat tak dlouho na tvoji tvář,
to je pocit, kdy se chvěji,
jsi jak anděl, chybí ti svatozář,
tak s tebou být si přeji...