Čí je to vina

Sobotní večere tichý,
proč děvče zamilované,
je plné pýchy?
A přec snad stokrát poučené.

Věčný klín v srdci,
nedá mu spát,
žárilvost tichou nocí,
nad kterou nelze se smát.

Pevně však přesvědčeno,
že přijde den,
víry a naděje nezbaveno,
kdy splní se sen.

Zatím však stále jen brečí,
v jeho srdci temný chlad,
dívaje se do jeho krásných očí,
děvčeti chce se zas smát.

Rychle na všechno jen,
na všechno zapomenout,...

to není dobře,
z hlavy se to na okamžik vytratí,
ale ze srdce se klín jen tak neztratí.