Jeřabiny

.



Nedávals mi sice bodláčí do vlasů

ani nehrál na stýblo menuet,

povídali jsme si však často bez hlasů,

z jeřabin vyrobils amulet,

co chránit mne měl a plnit přání

/ vložil jsi mi ho do dlaně /

a do ucha šeptal bez přestání,

že takhle to už zůstane.


Seschlé jsou teď jeřabiny,

stejně tak tvá touha,

líbáš zas rty Salomeniny,

vzpomínka zůstala pouhá

na koupání se na podzim pod jezem

a hodiny svorného mlčení,

na něžné polibky kradené pod bezem

a výpravy plné nadšení.


Děkuju ti ale za šťastné dny

plné naděje a lásky

doufám jen, že splní se Tvé sny

a na čele nepřibudou vrásky. . .



.