Z noci den...

Kdy můj den promění se v světlo,
kdy život změní se a nebude jen tak -
aby se neřeklo.

Kdy lidi uvidí tvář za mou maskou,
a kdy si uvědomíš, že neopíjím se -
a už vůbec ne láskou.

Měla bych začít já, chovat se jako člověk,
jenže jak jde to, když můj cit zasekl se -
dříve než začal středověk.

Dlouho hledala jsem toho -
jenž cítit mě naučí,
a pak najdu tebe a tvůj cit je stejný -
nijačí.

Někdy by bylo pěkné potkat někoho,
komu by záleželo, co se stane.
Někoho, kdo jen nedoufá,
že všechno zlé vítr odvane...