Příběh

Jenom chvíli pouhou..
má na pusu dlouhou.
Pusu sladkou vášní..
která je obyčejná a přitom zvláštní.
Pusu,která ji rozehřeje..
čeká na pusu,co rozmrazí závěje.
Pusu tak nevinnou, i když plnou něžností.
Rty se spojí a ticho se rozhostí.
Rty se spojí v polibek,který zastaví čas.
Vychutnává vteřiny,vždyť neví,kdy to bude zas.
Doufá,že brzy bude s ní...
O dalším polibku jak malá sní
To ještě netuší,že ten polibek před chvílí..
Ten polibek krásný,motýlí...
Že ten polibek je poslední
protože on zapomene ještě,než se rozední.
On zapomene na holčinu s očima,jak nebe..
On netuší,že ta dívka proklíná jen sebe.
Za všechno,co měla udělat,ale neměla dost sil..
Než je nabrala,tak jí opustil.
Víš koho je ten příběh,co děj nepostrádá?
Myslíš,že tebe se to netýká,že tobě se to nestává?
To jsi ty-kluk,který dívce srdce vyrval z těla..
To ty jsi zavinil,že její duše uletěla..
Ty jsi ten kluk a já ta holka..
co v noci slzy žalu polká