Loďka...

Jsem bílá loďka
na hladině oceánu,
mám skasanou plachtu
a slaně mokrou příď,
houpu se na vlnách
v objetí něžném,
palubu proklátou
tvým nenasytným stěžněm...
Plujeme nazí
bez kotvy a kormidla,
není cesty zpátky,
cesty do bezpečí,
světla přístavů
splynula s hvězdami,
mám mořskou nemoc,
slané slzy v očích...
Poplujem daleko,
až za obzor života,
poplujem dlouho,
možná tisíc roků,
spoutáni v lanoví,
ukryti před světem,
loďka se kolíbá -
drž se jejích boků...