Kometa

/ Vezmi si tužku a na lístek piš,
ža kometa minula Zemi již,
že poletí dál, poletí do světa,
samotná, sama, jediná kometa./

Víš,cítím ten rytmus,co srdce mi buší,
prý je to láska,tak matně tuším.
V očích jiskry a v hrudi žár,
bože, říkám si, co bude dál.

/ Vezmi si tužku a na lístek piš,
ža kometa minula Zemi již,
že poletí dál, poletí do světa,
samotná, sama, jediná kometa./

Do ruky pero, papír na stůl,
patří k básníkovi jak k moři sůl,
básník je kometa, co zastávku hledá,
mezitím rychlost svou vesmírem zvedá.

/ Vezmi si tužku a na lístek piš,
ža kometa minula Zemi již,
že poletí dál, poletí do světa,
samotná, sama, jediná kometa./

Kometa, co celý svět proletí,
sama zůstane po celá staletí.
Kolem sebe prach z básní trousí,
pokaždé když zuby si na lásku brousí.

/ Vezmi si tužku a na lístek piš,
ža kometa minula Zemi již,
že poletí dál, poletí do světa,
samotná, sama, jediná kometa./

Svět je jak papír nepopsaný,
tak běž a popiš všechny strany,
smutek je kaňka, co smazat se nedá,
historie básní je nešťastně bledá.

/ Vezmi si tužku a na lístek piš,
ža kometa minula Zemi již,
že poletí dál, poletí do světa,
samotná, sama, jediná kometa./

Tmou černou básník proletí,
noc věrná je mu prokletím.
V noci své sny na papír píše,
maluje myšlenky, sladce a tiše.

/ Vezmi si tužku a na lístek piš,
ža kometa minula Zemi již,
že poletí dál, poletí do světa,
samotná, sama, jediná kometa./

Kometa sama letí si oblohou,
nocí, kam jiní jen tak nemohou,
letí tak sama, svůj cíl nemá,
dlouho je na cestách, chudinka němá.

/ Vezmi si tužku a na lístek piš,
ža kometa minula Zemi již,
že poletí dál, poletí do světa,
samotná, sama, jediná kometa./

Básně sbírá jak hvězdný prach,
stále se bojí, má o sebe strach,
nikdo totiž neví kdy svou cestu skončí,
kdy zhasne, se světem se rozloučí.

/ Vezmi si tužku a na lístek piš,
ža kometa minula Zemi již,
že poletí dál, poletí do světa,
samotná, sama, prokletá kometa./