Prosba

Kdybych tak mohl míti jedno přání,
bylo by takové, že nemáš ani zdání,
chtěl bych si přát, andílku můj,
abych byl napořád jedině tvůj.

V tom jediném přání však tolik se skrývá,
takhle to v lásce už bohužel bývá,
láska je života lék i zmar,
láska je bolest i krásný dar.

Zlatou rybku tak vylovit z moře,
nebo stát před vílou na svaté hoře,
jen jedno přáni tiše si přát,
v srdci to cítím, že tě mám rád.

Mám tě rád víc, než bylo by zdrávo,
dle zákonů lásky však mám na to právo,
soudce je Amorův starý známý,
kují své pikle, kují své plány.

Láska je peklo, je to i nebe,
láska je to, když srdce chce tebe,
láska je čaroděj silný jak drak,
no tak se nediv, už je to tak.

Proto si prosím jen jedenkrát přeji,
ať štěstí ruku v ruce s láskou se smějí,
ať jednou v životě jsem s tou,
kterou mám nade vše vysněnou.

Prosím tě, Osude, vyslyš přání mé,
přání smělé a tolik moc troufalé,
splň mi mou prosbu, tak moc tě žádám,
za šťastný konec i život svůj já dám.

Láska má moc tě do sítí vlákat,
pak budeš, jak píská si, skákat,
láska je jako zvěř na útěku,
za ní se vydáš i předlouhou štreku.

Žádám tě o jedno, jediná prosba,
věř mi že pro život není to hrozba,
klidně se krví svou i Ďáblu upíši,
vím, že najde mě kdekoli ve skrýši.

Já však se nebojím, sebe v šanc dávám,
jak tohle skončit má, ani nehádám,
je to jak na blázna medvědí past,
je to však pro něj i jediná slast.