Missing rose

Proč se mám ptát,
Proč mám prosit,
Proč se mám smát,
Když už nemůžu tě v srdci nosit?

Proč mám jíst,
Proč mám pít,
Proč mám dýchat?
Já ještě nemusím jít.
Není kam pospíchat.

Nevím jak vstávat,
Nevím jak žít.
Umím jen nohy podkopávat
A od ničeho nikam jít.

Cítím se jako missing rose,
ve všudypřítomné ranní rose.
Kde se každé stéblo třese,
Jen aby ten dnešní příběh
Nebyl zase jen o té kose.

Proč se mám své lásky vzdát,
Když jen té se chci dát!
Proč se mám usmívat,
Když se už nemůžu podívat,
Jestli její myšlenky budou mým směrem vát…

Proč ta něha, proč ta krása?
Proč ta lítost, proč ta zlost?
Proč ta báseň hlásá,
rozežírám si každou kost…

Na to vše se chce jen říci mi,
lásko vrať se mi!
Už nikdy neopusť mou náruč,
Do mých očí se zadívej
a sladkou pusu mi dej...