Sbohem

Vím, bude to tak lepší,
přesto… byl jsi mému srdci blíž,
vím, osud sevřel nás do strašných kleští,
však ty to sám víš.

Je těžké tě nechat jít,
vždyť ukradl jsi kousek mého srdce,
musím se naučit bez toho žít,
vždyť život jde dál… přece.

Snad setřu slzy z tváří,
snad přejde mě ta slabost,
i tak se ve mně všechno sváří,
i když vím, že je to blbost,

chtít vidět výraz ve tvé tváři,
chtít škádlivě ti říkat: „Lháři.“

Kdo ví, co se to se mnou stalo,
snad stačilo by málo,
snad se mi to jenom zdálo…

Tak tedy sbohem,
sbohem na příštích sto padesát let,
se mnou by stejně život nebyl zrovna med.