Nač myslí Tvoje žena...

Tos mi tak šeptal...vzpomínáš?
Našeptával mi krásných věcí spousty
a já si přála, abys nebyl sen...
Snad pro tu slzu alkoholu,
co Ti v žilách kolující,
city mátla.

Tou chutí plnou starostí,
nových dnů,
dětských radostí
opíjím se teď já...

Přiznávám,
nejsem sečtělá
manželka svého manžela,
v očích mám pořád
ty samé, neuhaslé
ohně.

Za okny zase padá sníh
a Ty máš vločky ve dlaních,
zadýchán, ubit, uslzen,
plníš mi každý dětský sen
a já?

Stojím tu jako před lety,
z pradávných oslav konfety
ve vlasech zapomenuty...

Jen naslouchám...