Touha srdce

Snad jako holá věta, co po rozvtíi volá,
tak srdce moje buší,že tvoje touží být,
čeká ho nejsíš opět a zase smůla,
i tak doufá,že pro tebe jednou bude bít.

Buší mi srdce a hlava snad praskne,
ztrácím se v nějakých závějích,
pomalu utichá, pak motor zhasne
ve zrádných lásky peřejích.

Tmí se mi zrak a slábnou síly,
kdo jen ví, jak dál být to má,
když jsem se pominul z jedné víly,
proč jen je láska pitomá?

Mé srdce touží jen po chvíli slasti,
cítit se blaze a tlouci pro tebe,
necítit z osudu jakékoli strasti,
s tebou se vznášet do nebe.

Tlukot se jako sestava rozléhá,
to nepřehluší sebelepší hifi,
proč jen na mě ta tíha doléhá,
proč vše na vlásku visí?

Tak chtělo by srdce mé býti tvojím,
objímat tvé a vzpomínat na lásku,
teď před soudem za ten hřích stojím,
že jsem se zbláznil do dívky z obrázku.