Už vím jaké to je..

Už vím jaké to je, být tonoucí,
když topím se v lásce k Tobě horoucí..

Už vím jaké to je, hořet plamenem,
když snažím se o sebezapření a být tvrdým kamenem..

Už vím jaké to je, milovat a toužit,
vím jaké to je kolem Tvého srdce kroužit..

Vím jaké to je, ta samota co křičí,
vím jak rozbité srdce svůj příběh líčí..

Už vím jaké to je, poslouchat svůj tichý dech,
vím jaké to je, cítit vzpomínky v mrtvých zdech..

Vím jaké to je, obrázky štěstí minulosti pálit,
vím jaké to je, když snům musím se vzdálit..

Vím jaké to je..

Marné..

Stejně jako snaha zastavit čas,
jako slova k nevyřčení co zůstanou v nás,
jako slunce stín a měsíční svit,
jako má láska k Tobě a prázdný byt,
jako zrnko písku, co skálou touží být,
jako anděl, který jako člověk chtěl by žít,
jako tajemství co nepozná svět,
jako rostlina co nemá květ,
jako podzim bez deště,
a jako já ještě..

A v takové marnosti se ztrácím,
a k takové marnosti se vracím..

Nocí i dnem,
sami jdem,
jdem stále dál,..

a hledáme..
co jsi mi vzal..