Strach

Bojím se, bojím, že není cesty zpátky,
že uvízl jsem v tom až po uši,
z té strašně krásné víly z pohádky,
jak to je vážné doktoři netuší.

Mám strach, že už nedá se to vrátit zpět,
kdo ví, jak srdci poručit mám?
Ta situace zamotala celičký můj svět,
nebo snad napořád mám zůstat sám?

Mám tě, holka, plnou hlavu každou vteřinou,
přemýšlím o tobě, jsi má malá víla,
kudy se do tvého srdce, kterou skulinou?
Co dal bych, kdybys mě políbila.

Motá se mi hlava a před očima se tmí,
láska je čarodějka silná a prokletá,
ta všechno, co chce, snad jediná smí,
chytí za srdce, pak řekne že prolétá.

Mine tě a letí jak kometa zběsilá,
mihne se v šeru, pak ve tmě zmizí,
při tom tě před chvílí za ruku vodila,
pak chová se, jak bys byl cizí.

Toho se bojím, nechci ať to tak končí,
na to tě, zlatíčko, mám moc rád,
porád však doufám, že se naše cesty sloučí,
že nepříjde jménem lásky ten kat.

Chtěl bych být s tebou, mám tě plnou hlavu,
chybíš mi každou chvíli čím dál tím víc a víc,
bít se budu za tebe, ne za věčnou slávu,
že do tebe jsem blázen, chci zařvat z plných plic.