Přistižena

Lidi, kterým věnujeme básničku, pro nás obvykle
něco znamenají.
Nebo ne?
Stejně to jednou pomine,
ať už to je (nebo bylo) cokoliv.
Cestami života pospíchají
o něco míň
než ti ostatní - a zanechávají hlubší stopy
a slovy vrytými do němoty
na sebe nakonec nechají zapomenout.
Prosím Tě, proč?
Protože přátelství bez lásky neexistuje,
zvlášť když je jeden muž, a druhá žena.
S úsměvem v nelásce přistižená
třeba bude nakonec litovat,
že odešel
nadobro
anebo že mu kdy věnovala básničku.