Popraviště

Vykolejený vlak minulosti,
co za zády mi stojí,
plný nenávisti, zlosti,
oblak včel se rojí,
za veselého pískotu,
průvodčího.


Nekonečná dálka kolejí nicoty,
kamsi do neznáma,
do ráje, pekla, žádné novoty,
prosím, s náma,
jednej podomácku, polopaticky..
a hlavně s humorem.

Kati čekající na popravišti,
na odsouzené,
je jich jako v mraveništi,
dívky zostuzené,
čarodějnictvím nařknuty,
stojí a čekají,
na rozsudek pln černoty.

Stojí s vztyčenou hlavou,
rozpuštěnými vlasy, divokým pohledem,
ne beránky se nestanou,
ne ani pod veleknězovým kyvadlem.

Divoké a někdy i divocí,
mám dojem, přežívají v nás,
důležité důkazy živoucí,
že existuje něco,
zač má cenu bojovat,
věc na povrch se hrnoucí,
ta věc má jméno...

Víš co to je?

Láska, kamaráde zajíci, láska k životu...