Ponořil já se v podzemí do vroucích pramenú
I Procházel se já krajinou zahalenou do barevných šifonú
Hleděl jsem na tisíce třpitících se světel k nám letících
Když zatím v dlaních tvé teplo oba nás nocí hřálo
My Kráčeli v bouři i tichu a čas neměl naši úctu
A soumraku šero nemohlo být bez Tvého dechu
Každý vjem našeho bytí nám křídla propújčil
Jen tanec v rytmu tepu, byl svědkem hry našich stínú
Jdu dál a Tebe vyhlížím, máš šaty jak kvetoucí máky
I měsíční paprsky pokryli tvé pantoflíčky...
Proč to, víme jen my a tajemství společných prohřeškú
Není svědkú, jen naše oči, když se zasní, vědí své...
Lásko má všudepřítomná...
Moc hezké počtení. Vážně se Ti náramně povedlo... lehounce zamyšlenkové a pro některé skutečně snivé... láska všudy přítomna na každého zpoza růžku kouká a čeká. ST!
17.07.2010 08:23:00 | NikitaNikaT.
Skutečně krásné, vyznání, které nelze přehlédnout, nelze nenaplnit ... Krásné, vznešené... ST
17.07.2010 08:23:00 | Koza