Omlouvám se

Omlouvám se
tvojí vnitřní kráse
že měl jsem ji umět znát
toužím po tvém hlase
často dojímám se
však sám chodím spát.

Do vedlejšího pokoje...

Promiň, za to jaký jsem
v našem světě společném
a že výčitkami se mi chvěje hlas
jak málo s tebou jsem
a co ti beru, dávám všem
za chvíli skončí ten můj čas.

Co tě stále zraňuje...

Omlouvám se
s trémou v hlase
a se slzami v očích
věř mi, že chtěl bych zase
podléhat jen tvé kráse
však teď zmírám pro svůj hřích.

Který mosty spaluje...

...a ničí všechny naděje...
...vím, že už i na omluvy pozdě je...
...přesto znovu omlouvá se, ten co tě tajně miluje...