Odsouzený anděl

Padám střemhlav z nebe,
polámal jsem si křídla,
myslím při tom na tebe,
zachráníš mě?Jsi má víla.

Jako anděl, co dosloužil,
se k zemi blíž snáším,
snad smutek mě usoužil,
však námitku teď vznáším.

"Milý soude, teď poslouchej,
nebyl jsem dobrým andělem,
byl jsem možná moc divokej,
tak vyzbrojils mě lidským tělem.

Já se snažil jen lásku ctít,
to snad není, soude, hřích,
smím, prosím, svá křídla chtít,
tak proč musím chodit po svých?

Chci znovu vzlétnout do nebes,
tak proč mám dole zůstat?
Tady neštěkne po mě ani pes,
budou po mě jenom flustat.

Co říct na svou obhajobu,
že do víly se anděl pomát,
však soude, znáte tuto dobu,
chtěl jsem si hru lásky zahrát.

Kam jsem se to jen dostal?
Proč mám pořád smůlu mít?
Chcete, abych se vším přestal,
já však se chci dále bít!

Tak soude, vyslyš obhajobu anděla,
ta víla mě okouzlila pohledem,
já vím, že ona to takhle nechtěla,
tak co s tím, soude, provedem?"

"Proti rozsudku odvolání není,
svá křídla ponech, chlapče, jiným,
na verdiktu se už nic nezmění,
soud shledává tě, anděli, vinným."