Život ve tmě

Usínám a v myšlenkách tě nacházím,
jsi jako den, co brání klidnému snění.
Noc skrývá mou uzarděnou tvář,
neboť k tobě v představách svých vcházím.

Hvězdy jsou svědky přání,
mých pootevřených úst.
Vzrušení a urputnost v dlaních,
jak smutné je ranní prázdné vstávání..

…bez tebe…

Jsi mé tajné světlo na konci všeho,
které se rozžehlo a nikdy neutichlo.
Tělo se brání teplu, jež si zároveň žádá,
mám a nemám tě ráda.
Mám, když na výčitky zapomenu,
nemám, když obviňuji touhu, osud, sebe, ….
Avšak nechci nikdy přijít…
o sny bez tebe…
o představy nádherné,
v nichž svět tvoříme my.
Naše teplá těla propojená osudem,
v nichž svědomí neplápolá
a nechrání se studem.
Tam na tom místě si kreslím obrazy
a věřím jim, věřím, že jsou.
Květinu od tebe dávám do vázy
a svlékám poslední zbytky viny…

ráno, spolu se snem, tiše odcházím…