Ztracen ve své iluzi

Prach vzpomínek sfoukl přítomnost vteřiny,
ztracen ve své soli vnímám obětí peřiny.
Jako pes co ztratil se mu pán…

Závoj noci překryl mi oči jako světu jeho barvy,
lovím tak v myšlenkách které ztratily spocené mravy.
Jako slepec co nevidí opřenou hůl…

Krmím svůj názor, že zpátky se dám,
Tvá víčka jsou prach a pohled zpět dávno je sám.
Proč…?