Samota

Je to jen okamžik v duši smutek mám

S velikého štěstí jsem najednou zase sám.

Ač hledám naději již zmizela v dáli.

Jsem plný pocitů které jako by naříkali.



Stojím a hledám jiskru naděje jež mě povede

Přemítám trápím se vzpomínkou na tebe

A někde v duši zůstává už jen plamének malí

Jen jiskrička malá že jsme kdy o sebe stáli



Hledím na nebe a cítím se sám

Jsme jako měsíc jež nad sebou mám

Ač obklopen něžností a jasem hvězd

Namohu najít cestu jak tě za ruku vést.



Kolem voní stromy a opájejí mě svojí vůní

Ale já to necítím já po tobě stůni

Ač vím že pravdu má a že nelze touhu naplnit

Neumím si poručit abych nesměl o tom snít



Tak stojím sám a srdce zjisvené

Snažím se krutě zbavit toho plamene

Jež spaluje jej a krutě zžírá

A hledám jak navrátí se mi síla



A již naději vidím jež mě možná spasí

Je třeba dělat věci jež lásku asi zhasí

Pak bud Šťastný a ty budeš mít klid

Neb nesmím tě zarytou v srdci mít.



Já nechci býti sám a ten kdo se trápí

Vždyť jsme muž a mi jsme přeci chlapy

Vyženu s hlavy ten nesmyslný cit

A ví mže pak nám oboum bude mnohem líp.



Chtěl jsem nechat plynout té lásky žár

A svěřit se ti celí a brát to jako od boha dar

Však nyní vím že tvá touha je jiná

Já cítím se sám a tak jediné mi zbývá?