Snad jsme to čekali

Dívej se do konce příběhu: PLÁČU,
to kdyby ses rozhod zas pomáhat sráčům.
Pro tebe, který nevíš, co jsou chyby,
ty, který vždy dodržíš své sliby.
Otevři oči a spatři můj hluboký žal,
ty, který jsi před cílem svou cestu vzdal.
Proč jsi mě celou dobu klamal, proč jsi lhal,
proč jsi se usídlil v mé duši a vše jsi mi vzal?
Srovnám se se vším, mám na to dost sil,
jsi má minulost a budoucnost jsi nepokryl.
Vždy na stejném místě a někdy dříve,
nepřejdou svůj stín, své JÁ tak nedůtklivé.
Když ses vydal na tuhle pouť bez návratu,
já věřila, že ji zvládneš i pomíjivost šatů.
Tělo, jež se změní v vrásky, v prach,
chtěl jsi být princem a stal se z tebe vrah.
Je to těžké, já vím, každý kámen mě tíží,
smrt je vysvobozením, smrt neublíží.
Klidně si najdi novou oběť, co ti uvěří,
já vím, že někdy někdo zmáčkne kliku u dveří.
Na druhé straně čekám, napovídat už nebudu,
nechci už dávat šanci králům pobudů.
Jen Bůh ví, jen on zná všechna úskalí,
on může smazat otázky a odpovědi, jež zůstaly.
Tak hleď si, hleď do dáli.