Cesta vlakem

Tak jako krajina cestou vlakem ubíhá,
honí se mi hlavou myšlenka za myšlenkou,
jako naděje, co až poslední umírá,
tak hříchy smývám ze sebe drátěnkou.

Vteřina bez tebe vleče se jak rok,
když tebe tu nemám, připadám si tak sám,
kvůli tobě i řeky v korytech změní svůj tok,
přál bych si, aby osud přál nám.

Z diářů opuštěných použiji pár veršů,
o tom, jak samota je tíživá,
proč zasáhl mě Amor, vždyť stovky měl terčů,
teď srdce mé zas muka zažívá.

Krev žilami koluje rychlostí zběsilou,
hlava se mi steskem po tobě motá,
toužil jsem jen, abys byla, vílo, mou milou,
o tobě, krásko, je každá má sloka.

Mikroskopem mezi řádky chtěl bych umět číst,
co v budoucnu nás, má vílo, asi tka čeká,
listuji potichu ve své knize jízd,
můj život plyne dál jak rozbouřená řeka.