V bouři

Ještě než se slunce setmí
dotkne se tě
můj pohled letmý
napíšu ti na ruku
báseň
citů
bez zvuku.

V mých očích už blesky hrají
kapky na rty dopadají
možná že chtějí jen tak být
a nebo mé rty políbit.

Slyšíš, v dálce hřmí,
jak v mém srdci,
praví ta, co divoce buší.

Vítr se zvedá
jako rozrušená hruď
je špatná nebo dobrá?
a proč je zase bledá?
bůh jen suď, bůh jen suď.

Jestli vážně chceš
pak můžu ti zazpívat
čím mé srdce žije
stejně jak kapky
hlas do kůže se vpije.
Pamatuješ si tu melodii ještě,
je taková jako letní vůně deště.

Tam na tom místě,
na kterém jsem byla prvá,
tam v dnešní bouři zmítáme se,
i ty víš, že to stále trvá.

Svět se pořád stejně rychle točí
a když nečekáš to
zlo si na tě zaútočí,
zase přišla jedna bouře
a není to nic zvláštního,
jen bolí duši lásky hoře,
pro milého prvního.

Neber vážně její slova
přece nic ti nebrání
smazat jí, zas přijde nová,
nic v bouři neděje se
jen přišlo další stmívání..

Radši než smaže rozum tuto báseň
napíše ona poslední slova,
snad najde to, co za to stojí
lásku
stejnou
jak boj světla a temna,
žije i trpí znova
její duše nesmrtelná.