Balada v obývacím pokoji

Ve tmě, v obývacím pokoji,
potichu čokoládu lámu,
přemýšlím, zda-li o mě stojíš,
v hlavě snad mám jenom slámu.

Odpadlík jak Lorenzo Lamas,
co pekelný stroj dálnicí žene,
přemýšlím možná trošku nahlas,
já však chci do země zaslíbené.

Sám zírám tiše z balkonu,
když zavřu oči, tebe vidím,
skláním ti slokami poklonu,
tak moc jsem blázen, až se stydím.

Ve tmě, v obývacím pokoji,
potichu čokoládu lámu,
přemýšlím, zda-li o mě stojíš,
v hlavě snad mám jenom slámu.

Jak v Taxi Taxi Peugeotem se hnát,
po cestě, co nikde nekončí,
přemýšlím, jak dál tu mizernou hru hrát,
snad tak jak srdce mi poroučí.

Sám pomalu v židli usínám,
na tvé fotky se už zase koukám,
sám sebe v duchu proklínám,
a chtěl bych letět vstříci loukám.

Ve tmě, v obývacím pokoji,
potichu čokoládu lámu,
přemýšlím, zda-li o mě stojší,
v hlavě snad mám jenom slámu.

Snad jako Diesel se svým Dodgem,
prohnat se chci nadzvukovou rychlostí,
spolu snad, vílo má, vše můžem,
tak ať mi to vše pán Bůh odpustí.

Sám do peřin pomalu se chystám,
o tobě snít si nechám dál,
snažím se býti nadále optimista,
ikdyž mi osud vícekrát bral.

Ve tmě, v obývacím pokoji,
potichu čokoládu lámu,
přemýšlím, zda-li o mě stojí,
v hlavě snad mám jenom slámu.