Ztracená láska

Ztracená láska

Celý svět kouká Ti do oken
a já kdesi vzadu v něm
přál jsem si být Ti otrokem
té lásky, co jsem měl

Tvým klukem jsem býti chtěl
a než jsem Ti odešel
stokrát jsem prosil, bohužel
dlouho ten náš slib nevydržel

Slibuješ nový – kdopak ví
jen těžko už mu kdo uvěří
jen usmějí se lidé jizliví
že už zítra – kdopak ví?

Nic nezmohou slova Tvý
nic nezmohou slova mý
jenom si věřit i ve štěstí
znít jediné slovo – my

Ale proč kazit papír řádky
už nevěřím dnes na pohádky
a slova „vrať se zpátky“
zavřu pěkně do ohrádky
a sám se vrátím mezi uplakánky