Příběh mrtvé lásky

když jsem se jako malý narodil pro lásku
když můj život visel ještě na vlásku
neřešil jsem lidskou otázku
že umřít se dá i na lásku

V mládí si se mnou láska hrála
pár hezkých vztahů nadělala
však nikdy dívku co by chtěla
být se mnou od rána do večera


Od té doby jsem byl sám
a nikdo kdo by o mě stál
jen smích jsem slýchával opodál
ukazovali si na mě a každý se mi smál

Když prosil jsem Ďábla
aby si mou duši vzal
ani trochu neváhal
odmítl a šel dál

Pak chodil jsem jen ulicí
pořád sám a sám
najednou proběhlo mi palicí
že vzchopit už se sakra mám

A jak jsem tam stál
a sám sobě se smál
tak o kousíček opodál
kdosi za ruku mě vzal

Když jsem se leknutím otočil
A tu dívku náhle spatřil
svět se v mžiku protočil
já srdcem k ní hned patřil

jen usmála se a šla dál
a já tam furt jak blbec stál
nevědomky co dělat mám
svojí hloupost proklínám

Když pak odmítl mě i bůh
já život už dával v sázku
napadlo mě najednou
poprositi lásku

Když mě láska brala za služebníka
řekl jsem jí o tobě
že pro tebe mé srdce dýchá
a že chtěl bych tě mít při sobě

Když mě láska brala za rytíře
zapoměla říct
že lásku k tobě i přes mříže
neodradí nic

Když mě pak brala za vojáka
zapoměla říct
že dálka k tobě ať je jaká
neznamená nic

Když pak láska zjistila
že bojím se ti říct
že od toho večera
chci tě víc a víc
hnedka semnou skončila
už nenadělám nic

Když mě láska brala za otroka
zapoměla říct
že srdce moje do roka
přestane už bít


Když jsem pak uřmel pro lásku
chtěl jsem ještě říct
Díky bože za krásku
za ní a za nic víc

A až se zase potkáme
a budeme už spolu
lásko moje jediná
půjdem spolu domů

Do té doby
žij život na zemi jak má být
ale tvůj úsměv do nepohody
nikdy nenechám si vzít

Tak zatím sbohem má jediná
čekám na kraji světa kde nová šance začíná