Pod ochranou andělů

V náručí andělů, chtěl bych žít,
pod křídly těch božských bytostí,
chtěl bych za štěstím svým jít,
mít na dosah jen kousek radosti.

Pod perutí bílou, jak padlý sníh,
až k nebesům s tebou vystoupat,
ach, chtěl bych slyšet ten tvůj smích,
ruku v ruce s tebou do oblak.

Ochranou ruku nad námi ať anděl má,
to chtěl bych si nejvíce přát,
pro ten pocit, co jen zamilovaný zná,
však stále si o tom nechávám zdát.

Bok po boku s naším andělem létat,
nad zemí v nebesích hlavu mít,
vidět na loukách květy rozkvétat,
o tom, že to neskončí dál snít.

Pod bílým závojem roucha anděla
se mi, vílo má, neschováš,
pokoušet se ukrýt, ne, to se nedělá,
prostě to hold marné máš.

Dotknout se nebes jen na malou chvíli
s tebou, má lásko, toužím stále,
každičkou vteřinou ten cit ve mě sílí,
na nebi tančit jak v tanečním sále.

Andělský valčík nechám ti hrát,
sic oslnivě tančit neumím,
copak mohlo by se v oblacích stát,
tady se ničemu nebráním.

Tak pod křídly andělskými píši,
o tom, co pro mě, krásko, znamenáš,
že pro tě zřeknou se zákonů mniši,
že čistá jsi jak voda z pramena.