Smutné srdce

Už přestal jsem dny počítat,
dny, co bez tebe trávím,
své verše přestávám pročítat,
snad srdce jednou spravím.

Srdce své děravé jak ementál,
co pár záplat už nosí,
kdo ví, kolik přibude ještě dál,
za čas, co o lásku prosí.

To srdce touží po jediném,
jen pro tebe chce bíti,
tlouct pro tebe den za dnem,
hřát víc než slunce svítí.

Ten orgán lásky po tobě volá,
chybíš mi, vílo, čím dál víc,
kolem tma jak v havířských štolách,
marně hledám aspoň měsíc.

Ve tmě se topím, světlo nikde,
tvé jméno dál mi v hrudi buší,
doufám, že jednou slunce vyjde
a spasí mou nešťastnou duši.