Andělé v bouři

Kapkami deště rozum se proplétá,
srdce buší o závod, v rytmu hřmí,
proč je jen ta láska prokletá,
jakto, že vždy do srdce udeří?

Andělská křídla nám v bouři nepomohou,
zlámou se zlehka, jsou na nebi bezbranná,
padnem na záda, rozloučíme se s oblohou,
zasaženi bleskem, rána byla to pořádná.

Odlesky v loužích blesky naráží,
hromy bičují oblohu zlatými pruhy,
do bouře mohou jen andělé s kuráží,
však vráti se zpátky poslové duhy?

Andělská křídla nám v bouři nepomohou,
zlámou se zlehka, jsou na nebi bezbranná,
padnem na záda, rozloučíme se s oblohou,
zasaženi bleskem, rána byla to pořádná.

Zmáčený anděl už perutí nemávne,
zaslepen láskou už svůj cíl nenajde,
srdcem mu hřmění vydává náramné,
a tak se pro lásku i bez křídel obejde.

Andělská křídla nám v bouři nepomohou,
zlámou se zlehka, jsou na nebi bezbranná,
padnem na záda, rozloučíme se s oblohou,
zasaženi bleskem, rána byla to pořádná.

V okapech kalupem si voda protéká,
o lásce šumí si tiše kapky deště
a anděl netuší, jak je cesta daleká,
proto se nevzdává a bojuje ještě.

Andělská křídla nám v bouři nepomohou,
zlámou se zlehka, jsou na nebi bezbranná,
padnem na záda, rozloučíme se s oblohou,
zasaženi bleskem, rána byla to pořádná.

Láska je rána, jak vypuštěná z děla,
dokáže vše, nač pomyslet si smíš,
a proto dostala i chudáka anděla,
tobě jej přiblížila o kousíček blíž.

Andělská křídla
jsou na nebi bezbranná,
padnem na záda,
rána byla to pořádná.