když my dva

.
saxík se už nenosí
a modré dresy poseté
stříbřitými flitry
máš doběla
seprané

tak proč všem opojně voníš
fialkami namísto dálkami

a drzý saxík zve tě jako kdysi
dopředu na tvoji parketu
pořád neprotancovaných
lněných semínek
do kterých střevíčky
tak svéhlavá
o všecko
protáčíš

s úklonou
smím prosit
možná se
jenom čas
kolem tvých boků
tak podivně zatočil
a my dva zas pevně
v objetí stojíme
.