Jako ta malá holka

Jako ta malá holka,
co toužila,
tak moc a tak šíleně
toužila
po nové panence.
Jak málo kdysi stačilo ke štěstí.
Jak se ale teď mám dostal ze kleští?
Stejně jako při hřbitovní zdi
spí tam někde Maryčka,
tak moje matka nebude nikdy babička,
protože den po dni
je horší a horší.
Když topíš žal v alkoholu,
nejde to.
Přemáhej se, přemáhej,
bůh ti přitom pomáhej.

Cesta životem je daleká,
trnitá.
A můj život.
Jedna velká tragédie.
Jako špatná komedie.
Kde najít nový důvod,
a neztratit svoji tvář.
Kapky stíkaj po tváři,
chtěla bych ti říkat lháři,
však tvá chyba ukrytá,
jiné kraje pokrývá
a trhá mě na kusy.

Mít o kousek víc síly
a sebevědomí,
rozkládala bych tě na díly
a schovala tě.
Těžké je utnout a jít dál.
Zvlášť tehdy, kdy miluješ.
Ale co když ti ten vztah není dán?
Evidentně.
Nač trápit se
a ztrácet čas.
Proč ohlížet se
dál a dál…
A nevidíš nic v nekonečnu,
tak proč neudělat tu poslední tečnu,
co spojí nás dva navěky.
Nebo rozdělí a zničí v prach.
A jen Fenix povstal z popele.
To asi nikdo nikdy nesvede.


Touha utopit se
v alkoholu
stoupá mou hlavou.
A zdá se strašně jednoduchou.
Co ale vyřeší se,
když otázky objeví se
znovu a znovu.
Snad zůstat navždy v opilosti
a ztratit klíče od zadních vrátek.


Slova,
který bolí.
Tvý oči bodáky jsou.
Já na ně nabodnuta.
Už to dlouho nevydržím.
Zničíš mě.
Nepoprvé.
Snad naposled.
Hlavu nad vodou jsem měla,
Avšak i ona se halí do roucha hladiny.
Topím se.
Chápeš to?


Vrátit čas,
chtěla bych umět.
Šeptám,
všechno mě to mrzí.
Zdánlivě malá prasklina
nám pomalu potápí loď,
na které jsme byli
Já a Ty.