Doňa María

Tvé temné obočí -
pták máchl křídly, dal se v let
tvé oči z plamenů
pleť jako hadí kůže
tvá ústa rudý květ, v něm skrytý jed
polibků, žhavých vět -
tak krásná je ta vonná černá růže
dona María

Za mříží kláštera
v příšeří zpovědnic
své útlé ruce spíná
a nesmí víc
ve světle voskovic,
jež na oltáři planou
umírá láskou Bohem nežehnanou
jak luna září bledým zlatem líce
a krásná je i v rouchu řeholnice
dona María