Zoufalství

Nemohu chtít, co jednou měl jsem,
nemohu žít, co jednou žil jsem,
nemohu přemýšlet, chtít Tebe zpět,
mohu jen sám sobě, o Tobě pět.

Chtít říci tolik slov a tolik souvětí,
prozradit důvody, pro lepší soužití,
mít mnoho radostí, pro co jen žít,
já zbavil se, všeho co chtěl mít.

Nemohl jsem zpíval, nemohl se radovat,
chtěl jsem si vískat, chtěl jsem Tě milovat,
snažil udělat, co v mých silách jest,
však já jen nemohu, z mé duše kvést.

Mohl bych milovat, snad někdy znovu,
mě tělo dalo, život novému tělu,
to teď však hyne, silami vnitřními,
ďábel jej svírá, pevnými pažemi.

Mám spoustu chyb a spoustu rozporů,
chtěl jsem dát najevo, přec jen sám sebou budu,
rád bych vše napravil, dal vše do kupy,
však duše nemůže, ta zrazená jest.

Dál budu kvést, v údolí smrti,
dál budu milovat, rostliny smrti,
dál budu snažit se, mít k Tobě odstup,
byť jen jednou okusil bych Tě, nemohl bych odtud.