Zas jedna hezká vzpomínka

Uléhám vedle Tebe a nevím proč,
snad z touhy po blízkosti,
myšlenky na Tebe zaplnily mou mysl,
možná, že toužím po radosti.

Ticho bloudí šerem, světýlka lamp z ulice,
toho je teď místnost plná a my v rohu ležíce,
šeptem jen si povídáme a dohromady pletem spoustu věcí,
na nic se neptaje a schoulení jak šneci.

Náhle Tvá dlaň hladí mi záda
a má ruka k tomu jezdí Ti po paži,
polibky náhle na rty mi dáváš
a já se jich nemůžu nabažit.

Jak to, že to mě nikdy nenapadlo, i když přiznávám,
že občas se to stalo,
že potají jsem po Tobě zatoužila,
ale zas rychlý spád to vzalo.

Tak krásně mi bylo, když na Tvém těle ležíce,
počítala jsem Ti jako by v duchu Ti vlásky,
a Tvoje dlaň mě hladíce s
ústy mi šeptaly slova lásky.

Telefon zvoní a ticho přehlušuje,
okamžik mizí, všechno je jinak najednou,
ta hra zůstala nedohrána
a zůstala jen vzpomínkou nádhernou.