Dvě postavy

Dvě postavy mlhou plynou,
jedna v druhou spojena.
Anděl se slzami z nebes vzhlíží,
postavy v šatu dvou slz na kříži.
Mysl dvou dlaní mlhou vábena,
chůzi matnou ke kříži jdou.

Kříž v lesních mýtinách,
krev padlých andělů v květinách.
Dvě postavy květinami jdou,
příběh bolesti dvou spojených rukou.
Láska hambena plísní neštastných,
kapky krve v časech překrásných.

Dvě dál kráčí skalami,
skály ze sebe srdce rvou,
srdce kamenné hází krutými silami.
Dvě postavy pod kameny neprojdou,
posledním dechem ochránce příchází.

Dotek anděla strach zaniká,
pocit života do těl dvou proniká.
Kameny v holubice se mění.
Důvěra ve štěstí,jsou zachráněni.
Důvěra v přítele s tváři anděla