Podívej...

Podívej, uzlíček nervů a slzí.
Co smávával se a tančil.
To tys ze mě udělal plačící stín.
Který nemá nejmenší chuti žít.
Ode dne do noci, slzy stékají.
Noc neklidný spánek hlídá.
Noční můra, návštěvník častý.
Pláču a říkám si:
Mělo někdy cenu pro tebe žít?
Odpověď neznám, je vzdálená.
Neznám ji a snad ani znát nechci.
Snila jsem a tys brýle růžové ztrhl mi.
Pošlapal vzdušný zámek z hedvábí.
Sfoukl karetní domeček snů.
Bodl do srdce nemilosrdně svůj šíp.
Slz sis nevšímal, vždyť jen troska jsem.
Nevidím v žití perspektivu.
Nevidím perspektivu ve smrti.
Nevím co dál, zda plakat či vstát.
Síla mi dochází, slzy vysilují.
Schoulena do klubíčka vypláču moře.
Snad pak bude líp mě i duši mé.