Snad

Snad říkal jsem si, že to tak nejde dál,
takhle to nejde, nejradši bych to vzdal,
ale řeknětě mi, jak přestat na ni myslet mám,
proč si, k čertu, připadám pořád tak sám?

Sejde z očí, sejde z mysli,
co jen to jsou za nesmysly?
Tohle vůbec pravda není,
myslím na ni, utrpení...

Snad říkal jsem si, že čas vše spraví,
však srdce mé znavené razantní NE praví,
jsou to jen báchorky pro malé děti,
že vše rozplyne se tím, jak čas letí.

Sejde z očí, sejde z mysli,
co jen to jsou za nesmysly?
Tohle vůbec pravda není,
myslím na ni, utrpení...

Snad říkal jsem si, že dobře to dopadne,
mít alespoň náznak, znamení záhadné,
abych věděl, jak dál zařídit se mám,
jestli se snažit a nebo zavřít krám.

Sejde z očí, sejde z mysli,
co jen to jsou za nesmysly?
Tohle vůbec pravda není,
myslím na ni, utrpení...

Snad říkal jsem si, že jednou to bude v pořádku,
že všechno zmizí a já zas začnu od začátku,
teď pročítám pozpátku verše své a vím, že to tak není,
že ani časem se, vílo má, vůbec nic nezmění.