Promiň, Odpusť

Dřív jsem se smála a obdivovala motýly
Než soumrak zastínil mou duši
Teď mě tíží, neustoupí ani na chvíli
Možná je dáno, že smutek mi sluší

Z touhy po štěstí jsem se zamotala do sítí
A uvízla v nich jako muška v pavučině
A teď jsem to já, kdo každému ublíží
A zase já, kdo čelí strašné vině

„Lhářka a podvodnice, tělem hříšná
Se srdcem z ledu a v tváři chlad
Na tebe neplatí ani pravidla přísná
Už nikdy nikdo tě nemůže mít rád!“

Zlá slova bolí, berou mi sílu
Ale možná si zasloužím jen pohrdání a nenávist
Už nejsem hodna dotknout se motýlů
A přesto toužím v očích lásky dál číst

Nikdy jsem nechtěla nikoho zranit
A nečiní mě šťastnou stále jen klamat
Kéž by se dalo všechno vrátit
A já mohla začít zase znova

Lhala jsem ti, tak jako pokaždé
Ale věř, že mé srdce krvácelo
Nevěříš... Říkáš, že trpělo jen tvé
A moje se zatím bláznivě smálo

Osamělou cestou se vleče dívka
Mladistvé pleti, v srdci však stařena
Nebohá srdce zlomila, stačila jen chvilka
Její láska, touha, přání – vše zmařena