Ptám se... Proč??

Říkám ti, už jsme velký...
Láska pominula...
Jsme přátelé...
Máš jí...
Máš jí dlouho...
Přeju hodně štěstí, stále...
Přesto mi chybíš...

Ptám se...
Proč??
Proč mi chybíš, když tě už nemiluju?
Proč vzpomínám na naše krásný chvíle
jakoby to bylo nedávno?
Proč na tebe stále čekám??
Proč stále doufám, že se jednou vrátíš?
Ja vím že se vrátíš... Víme to oba...
Ale kdy??
Proto mě to u tebe stále tak drží...

Ale...

Ja už nemůžu čekat...
Nemůžu na tebe stále čekat...
Potřebuju žít...
Říkám to už 3 roky...
Potřebuju žít...
Nemůžu bez tebe stále jenom přežívat...

Ano, na první pohled žiju,
ale uvnitř je mi smutno...

Polibky od mužů bez tváře...
Jsou jenom náplast...
Na ránu, kterou jsi dávno udělal...
Stále se nemáš k tomu jí spravit...
Myslíš, že už je dávno zahojená...
Jenže stále u sebe kus máš...

Vrať mi ho prosím, nebo se vrať sám...